... starej režim ...

25. ledna 2017 v 12:19
Kdyby byla možnost, možná bych to celý vzdala.
Vykašlala se na všechno co "musím".
Život mi dal podpásovku.


Brečela bych.
Měla totální hysterák, kdy se budu zajíkat a sotva dejchat.
Nemam je kde vzít, jako kdyby se přestali tvořit.

Možná jen on mi dal tu podpásovku, jakej život.
Prostě jenom zas a znova on.

Přijde mi že můj život se seknul a jedna pasáž se pořád opakuje.
Pořád a pořád dokola a nejde to zastavit.

Řekla jsem si, když mu budu dávat...
... jakože fakt dávat a často.
Nebude mít přece potřebu lést za někým jiným.
Asi jsem se sekla sama.
Nikdy v tom asi nebudeme sami...
... vždycky nás bude o toho jednoho víc.

Co kdyby byl ještě nějakej navíc.
Aby ty jsi měl možnost si odskočit, zašukat "bez lásky".
A já taky... jak moc by to bylo fér?

A co je vlastně fér?

"Zapomněla jsem a odpustila."
Kolikrát ještě můžu hodit reset, než mě to totálně rozebere?
Kolikrát než mě to doopravdy sundá a nebudu chtít pokračovat dál?

Kdybych řekla, že vím jak budu pokračovat, že ím, co s tím budu dělat...
... lhala bych, protože jsem ve slepý uličce a nevím jak z ní ven.
Odejít?
Sebrat naše dítě a prostě utéct?
Uvědomil by si to?
Zas na měsíc a pak se to hodilo do starého "dobrého" režimu?
Stojí mi to za to?
Už ani sama nevím...

A čas o tom přemýšlet taky moc není.
Jak tenhle příběh dopadne?
Zpátky anorexie? Antidepresiva?
Nemůžu si dovolit nefungovat.

Pokračování někdy/nikdy příště.
Půjdu nabrat sílu a nějak to rozseknout.
Ožrat se? Vybrečet se?
Dneska možná zpátky ledová královna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilma Ilma | 26. ledna 2017 v 9:20 | Reagovat

Proboha.. a já jsem si naivně myslela, že teď, když je s vámi malej, se uklidnil a je fakt spokojenej s tím, co má.
Alespoň na venek se tak prezentuje.
Tohle je hnus.
Možná ten odchod by mu vážně otevřel oči. Víš, že by věděl, že ani teď Tě nemá jistou a že si nemůže dělat, co jen chce.
Zase by přilezl a prosil..
Bohužel nevím, co by bylo tím, co ho zastaví.. co vše potřebuje, aby si uvědomil, jaké poklady doma má.
Přiznal se alespoň sám nebo jsi to zjistila jinak? Znáš tu mrchu, která přebývá a jde do toho, i když ví, že je to táta od rodiny..?
Sakra lidi jsou tak hnusní...
Teres, prosím, už žádná anorexie, žadný ubližování si..
Já.. pořád ten pohled vidím.
Navíc.. projevíš tím, že to dál nejde, ale nikdy nebudeš doopravdy vědět jestli s tebou teda neni jen ze soucitu,nebo aby nebyl za toho hajzla.
Máš důvod se držet! Držet a fungovat. Malej Tě potřebuje (a nejen on).
Musí to být šílené a demotivující, ale zvladneš to. Jen se prosím drž a snaž se jíst, jak to jen jde.
Napiš, zavolej, když budeš chtít. Jsem tu. Vím, že omezeně a blbě, ne tak, jak bychom ať už jedna či druhá potřebovali, ale jsem. Jsem a nezapomínám.

2 Niko Tin Niko Tin | Web | 26. ledna 2017 v 16:01 | Reagovat

Další šance je jen kulka do zbraně, když se předtím netrefil

3 xxx xxx | Web | 30. ledna 2017 v 8:27 | Reagovat

tohle je to, ceho jsem se vzdy nejvic bala, ale asi bez, odejdi, to pokazdy pomuze... a drz se.

4 Effy Effy | Web | 6. února 2017 v 17:33 | Reagovat

Buď silná a odejdi.
Tohle nemá smysl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama