jebe mi

23. května 2016 v 11:25 |  Výkřiky
9. května
V půl 1 ráno jsem seděla na balkóně a přemýšlela jestli si zapálit.
Můj svět byl zase úplně v prdeli a moje myšlenky,
se vraceli pořád dokola ke stejný věci.


Taky jsem celej den ležela v posteli a přemejšlela, co je to zas
za zkurvenej stav a kde se to pořád bere.
Co mi pořád nevyhovuje a proč mi něco není konečně dobrý.

A proč pořád řvu, kvůli každý kravině.
A proč mě všechny ty hormony tolik ovládaj.
A proč se prostě nedokážu sebrat a říct si, že je to novej začátek.
Že můžu začít úplně od začátku, napsat novej lepší příběh.

Možná proto, že to novej začátek vůbec neni.
Jsem lapena pořád ve stejným životě.
Ale tentokrát nemůžu jen tak před vším utéct.
Zapít svůj "žal", vykouřit všechny myšlenky a třeba se sject,
abych se cítila při životě a šťastná vším co se právě odehrává.

A unavuje mě, že nic nemůžu.
A děsí mě, že mi to tentokrát není u prdele.
Že se to fakt snažím všechno dodržet.
Že na to všechno zas neseru.
Možná proto, že tentokrát bych nekurvila život jen sobě.
Ale i tomu malému prckovi, co mi vytahuje břicho
a kvůli kterému mám tak velký kozy, že mě z toho začínají bolet záda.

Nevím jakej inteligent řekl, že těhotenství je nejhezčí období.
Asi ten kterej to nikdy nezažil, protože je to fakt na palici.
Pokavaď nejste teda ten typ, že nejlepší věc která se ti může stát je,
že budeš pořád doma a nebudeš moct si jít ani zaběhat nebo třeba
se ject někam podívat na delší dobu.
No a přesně tenhle typ já nejsem.
Takže mi z toho jebe.

23. května
Všichni pijou to svoje víno, kouří cigaretu někde v parku a
sdílí to na sociální sítě.
Přesně pro lidi jako já.
Chci flašku vína a cigáro bez pocitu viny.

Jsem přesně v půlce, dneska.
Prcek v pupku už mi začíná tancovat breakdance a
já tloustnu a nic už mi pořádně neni.
A prsa se snad zvětšujou každej den, protože ani jedna podprsenka mi neni.

Lidi se vožírají, fetujou, šukají a jedou velký párty.
Jako jo.. už jsem si tak nějak zvykla, že já sedím doma.
Ale neznamená to, že mě čas od času nesere, že někde taky nemůžu bejt.
Debilita lidskosti, vždycky chceme to, co v danou chvíli nemůžeme, že?

Zas a opět jsem se přesvědčila, že lidi jsou sobecký zmrdi.
A zas a opět mě to překvapilo a dostalo.
Myslím, že tohle už ani nemusím zmiňovat.
Nějak to tak už všichni víme, i když si to v určitých situacích nechceme přiznat.

Začínáme 6 měsíc.
Tak mi držte palce ať to dotáhnu do zdárného konce, protože už mi fakt škube v hlavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niko Tin Niko Tin | Web | 27. května 2016 v 22:37 | Reagovat

Přesně, jak řikáš, každej chce to, co momentálně nemá, takže bych na tejden ten tvůj život brala. Mělo by to všechno aspoň ňákej smysl

2 Niemand Niemand | Web | 3. června 2016 v 10:31 | Reagovat

Asi to začne dávat všechno smysl potom, odhadla bych. Rozhodně lidi ať se vožíraj a fetujou, včetně mě, ty budeš mít živoucí důkaz toho, žes to dokázala nedělat. A to mi příjde celkem fajn.

3 xxx xxx | Web | 4. června 2016 v 18:45 | Reagovat

obdivuju te, ze sis rekla ze to zvladnes, ja jsem totiz rada v roli ty sobecky svinky a resila bych to potratem hahah

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama