na Blog.cz

Další měsíc v trapu.
Kde jsem jen nechala tu hlavu.

Lidi odcházejí a zase přicházejí,
prostě znáš to...
... jak se jim to zrovna hodí.

A já poslední dobou mám hlavu,
která jen čeká až exploduje.
A já už na to nemám.

Hledám možnosti bejt sama.
Chápeš, byt...
... pryč od těch sraček, co tu jsou.
Jo utíkat mi šlo vždycky dobře.

Vždyť i od něj jsem utekla.
Začalo se něco rýsovat a já vzala nohy na ramena.
Rychle pryč, zpátky do toho co už dávno znám.
Tam mě přece nic nepřekvapí.

V neděli jsem prolomila mojí éru neblití.
Dobrý tři měsícě v prdeli.
A v baru na hajzlech blila dobrou hodinu.
Neschopná dojít sama domů.

Trochu mě poslední dobou všechno děsí.
Najednou věci nevychází tak jak jsem si je vysnila.
A já jsem překvapená z toho všeho co se dokáže posrat.

Obklopuje mě samota poslední dny.
A tak mě napadají šílený hovna a nejde to zastavit.
Prostě říct stop a celej tenhle kolotoč zastavit.

Ze stresu se mi svírá žaludek a mám pocit, že
každou chvíli vyhodím všechno co jsem před 10 minutama snědla.
Krámy se nedostavili už přes tejden.
Jo, je to ze stresu.
Nebo jsem kurva fakt v tom?!
Jen to sakra ne.

Fakt nevím, kam se teď zařadit.