no nevím

25. listopadu 2015 v 23:50 |  Výkřiky
4 měsíce a nějaký ty dny, bydlím zpátky u rodičů.
Spíš teda řečeno jen u mámi.
Trochu na palaci.
Připadám si zas jako šestnáctka.


Středa, všude chlast, cíga, dobrá společnost.
Desítky rozbitých skleniček, oplzlé řeči, tancování...
... jegry, jegry, jegry ...
Kóma na zahradě, pak i u baru.
Úplný okno.
Ranní proběhnutí na hajzl spojený s blitím.

A pak že měsíc vydržím bez chlastu.
Už mi to tak nějak přijde jako rutina, něco co prostě musím udělat.
Vypnout hlavu, zastavit všechny ty myšlenky.
Bože, díky že nelezu v takových stavech s někým do postele.
To by bylo o hodně horší probuzení, než kocovina a záchodová mísa v mém přímém kontaktu.

Tenhle víkend musel bejt klidovej.
Žádnej chlast, jen cigára a moc mluvení.

Jako kdyby se věci co chceš plnili.
Ne jako úplně všechny.
Ale najednou semnou lidi rovnají narovinu.
Chtějí sex, hned to řeknou, takže to můžu hned v zárodku odpískat.
Chtěla jsem kamaráda jen tak na povídání?
Šup, najednou nemám jen jednoho.
Tak doufám, že to není jen nějaká maska.
Hodně mi to vyhovuje.

I když mi na jednu stranu mrzí, že o jednom člověku dá se říct s nikým nemůžu mluvit.
Bylo by z toho moc problémů, i když by to hromadu věcí vyřešilo.

Poslední dny jsem jen v práci, dá se říct žádný život.
Týden jsem bez chlastu. I když ho mám přímo pod nosem a zadarmo.
Čekám kdy se to zvrhne.
Vzdycky se to zvrhlo.

A v téhle pracovních dnech mám fakt občas šílené stavy hodiny.
Hodina kdy se cci hrozne tulit a mít někoho u sebe.
Stejně to všechno odpiskam. Jako vždycky.
Všechny tyhle myšlenky a stavy.
Nemá to vůbec smysl.

A nejvíc mě stejně rozciluje, když mi někdo řekne, že se do mě zamiloval.
To jsou mezi námi najednou tak vysoký a pevný zdi, že ten člověk nemá absolutní šanci je zbořit .
Proč to lidí takhle musí podelat.

A tak nejradši travim čas s lidma o kterých vim, co od nich čekat.
Nic mě nepřekvapí a nemusím se bát, že se do mě zamilují, i když se chovam jak naprostej idiot.

Tesim se až o víkendu vypnu.
Žádná práce , žádný starosti jestli mi to všechno vyjde a že nepřijde kontrola a že něco podelam.
Absolutní relax. A lidí který mám ráda.

A fakt Uz séru na lidi pro který nejsem důležitá.
Na lidí který se skoro neozvou .
Na lidí kterým jsem dobrá jen k pár věcem a jen občas.
Už mě to fakt nebavi.
(A o co že se na ne stejně nevyseru?)

Stejně je hrozne na hovno dopisovat rozepsanej článek na telefonu. Nějak to není to samé jako na noťasu.
Tolik bych toho napsala, ale únava je silnější.
A to psaní v telefonu dost nudný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xxx xxx | Web | 26. listopadu 2015 v 19:47 | Reagovat

a sejde na tom vlasatne?

2 stuprum stuprum | Web | 27. listopadu 2015 v 18:04 | Reagovat

V životě je nejdůležitější se dobře najíst, napít a šukat s černochy.

3 Ilma Ilma | Web | 30. listopadu 2015 v 21:07 | Reagovat

Je to komicko-tragickej paradox.
Lidi nechutně zneužívaj hodných lidí.
Někdy si říkám, že je fajn být s lidma, od kterých víme co čekat.. přesto pořád toužíme po poznání nových lidí, abychom konečně našli ty správné, místo toho se však dostává jen dalších ran.
Někdy jde o sex, ale té touhy po blízkosti někoho ke komu opravdu něco cítíme, nás nikdo nezbaví..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama