Slečna úžasná

30. července 2015 v 14:33 |  Výkřiky
Řekli jsme, že tohle je ono, tohle chceme.
A teď tápeme.


Vidím tvůj úsměv, to jak hraješ na ukulele a jsi šťastnej.
Vidím, že všechno je barevné není jen bílá a černá... je tolik barev!
A já tě hledám.
Všude kolem sebe.

Prosil jsi mě na kolenou, brečel jsi a chtěl mě zpátky.
A já měla v hlavě tolik věcí. Čekala jsem celej posranej půlrok na tebe.
A ty jsi najednou byl předemnou na kolenou a prosil ať se k tobě vrátím.
A já nevěděla co dělat, byla osoba, která semnou celej ten půlrok byla a toužila po mě.
A víš co? Já si během pár vteřin řekla... na tohle jsem čekala celej ten posranej půl rok.
Čekala jsem až tohle přijde, seru na všechno, ty jsi to co chci.

A teď tu jsme, spolu i bez sebe.

A nejvíc mě děsí ten fakt, že jsem měla na dosah ruky novej život, nevím jestli dobrý nebo špatný.
Ale vím... že jsem měla člověka, který pro mě udělá všechno.
Byla jsem pořád někde.. ať se slzami v očích nebo s úsměvem, pořád semnou někdo byl a chápal mě.
A mě děsí fakt, že jsi přišel zase ty... od někud, jen tak.. a já všechno zahodila.. kvůli tobě.
Tohle je v mých očí láska.
Kdy prostě... bojíš se co bude, ale je ti to jedno a prostě to zahodíš a jdeš.

A teď... čekám až zase budeš úplný.
Až já budu úplná.

Chtěla bych zapomenout na to co bylo a jde to, ale ne napořád.
Vždycky přijde věta nebo něco, cokoliv co to zase dostane ven.

Chybí mi moje staré já.
Vrátila bych se do společných úsměvů, dokonalého sexu... do mého starého já.

Ten půlrok jsem byla hrozně silnej člověk.
Nikdy jsem nevěřila, že v sobě mam tolik síly...
Překvapila jsem sama sebe, taky zklamala.. a zklamala spoustu lidí.
Vytvořila tolik bolesti...
Vytvořila ze sebe zas o něco jiného člověka.

Když jsem se plazila na záchod, řekla jsem si, že jsem fakt kráva.
Brečela jsem bolestí a chtěla, aby to všechno přestalo, skončilo...
A vždycky když houkala sanitka, byl člověk, kterej se děsil, že si ta sanitka jede pro mě.
Doopravdy mě mrzí, kolik bolesti jsem tomu člověku způsobila..
Mrzí mě.. kolik nových jizev si ten člověk kvůli mě udělal.
Mrzí mě.., že jsem nedokázala pro toho člověka být tím, čím mě chtěl.
A já přes všechnu tu bolest, omdlívání, zvracení, klepaní celého těla, vypadávání vlasů...
... pořád odmítala jíst.
Tak přišla nemocnice.
Pro mě peklo.
Nacpětě do člověka, který půl roku nejí 5 jídel za den.
To bolí...

A pak jsem přišla na to, že to bylo to nejlepší co mohlo přijít.
Že jsem měla obrovský štěstí.
A taky... že jsem byla hrozná kráva.

Občas si projíždím v hlavě všechno.
Tolik věcí mě mrzí.
Tolik věcí bych tak hrozně ráda napravila.
A ono to prostě nejde.
Ale nemůžu se pořád vinit za věci, který byli.
Nekteří mi to nikdy neodpustí, vím.
Ale co s tím udělám...
... tak to nechávám být.
Snažím se být "lepší" člověk.
Ale člověk se nezavděčí každému.
Nemůže se každému líbít.
A nemůže dělat věci, který po něm lidi chtějí...
Musí být trochu sobec, aby byl nějakým způsobem šťastný.

A já pořád čekám...
čekám... až ty budeš úplný. A já budu úplná s tebou.
Ale pamatuj si... nechci kluka, kterýho může mít každá.
Chci kluka, pro kterého budu ta slečna úžasná.
A pokud to nepůjde...
... tak Teresa odejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niko Tin Niko Tin | Web | 31. července 2015 v 12:52 | Reagovat

Nejím od soboty, od toho dne, kdy jsem to poslala do prdele tím nejhorším způsobem. Mrzí mě to, ničí mě to, ale nejde to vrátit. A to je jediný štěstí, protože tím, že se stále vracíme k minulosti se odvracíme zády k lepší budoucnosti. Nejlepší je nechat to běžet, nechat zahojit rány a prostě jít tam, kam si přejem. Protože tahle láska nás zabíjí a zabíjí i ty lidi, kteří věří, že se můžeme mít líp.

2 Ilma Ilma | Web | 31. července 2015 v 16:56 | Reagovat

Při čtení se ve mně odehrávala dost velká směsice pocitů.
Možná to souvisí s tím, že jsem si za každou řádkou danou situaci představila a věděla, kam ji zařadit, ale je to napsaný fakt dost silně.
Těch lidí, co se o tebe bojí, je víc, než ta jedna osoba. To mi věř.
Minulost nikdo z nás nezmění.
Jsi ohromně silnou osobností už několik let, i když to možná nevidíš.
Těším se až budeš úplná.. až budeš šťastná.
Chvílemi mám pocit, že tě ten vztah neuvěřitelně naplňuje a pak najednou bum. Nedivím se těm důvodům. Jen doufám, že se to zlepší a budeš mít alespoň špetku jistoty.. protože se staneš tou slečnou úžasnou pro toho, co pro radost brnká na ukulele.

3 xxx xxx | Web | 4. srpna 2015 v 14:35 | Reagovat

svym způsobem mám pocit že čtu o sobě, lidi si jsou až moc podobný, všechny holky zahazujou lásku pro kluka s kterym je to furt dole, víš jak

drž se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama