Chuť medu kolem úst, neschová hovno, když ho máš přímo u nosu.

17. listopadu 2012 v 14:21 |  Výkřiky
Uvnitř mě se všechno pere.


Říkám si, že bych se měla konečně rozhoupat a rozhodnout se.
A přitom mám pocit, že ať udělám jakýkoliv rozhodnutí, bude špatný.
Pochybuju sama o sobě a lidi kolem mě se na mě dívají, jako kdybych byla buď úplně slepá a neviděla, co skvělýho můžu mít a nebo úplně blbá.


A když si dam špeka, občas mam hned stavy deprese a strachu, chápeš..., že mi to prostě nic pořádnýho nedá. Jen sedím, podepíram si rukou hlavu a kladu si pořád ty stejný otázky.

Už zase mi všechno přijde šíleně stejný.

Pořád chodím stejnýma uličkama, pořád se stýkám se stejnýma lidma, pořád doma poslouchám všechno dokola, vždycky se něco posere a já do hulení spadnu na tolik, že skoro neni den, kdy nejsem zkouřená. Utíkám od reality, od problémů do úplně jinýho světa. A pořád dávám jednomu člověku už dávno nepočítatelnou další šanci a čekám, že to bude jiný... víš lepší.
A přitom to je jen pořád víc a víc horší. Už po devátý jsem si z něj sedla na zadek a už po devátý kvůli němu utíkám s Mary Jane od reality.
Něco uvnitř mě mi říká, aby jsem se nebála pohnout do předu. Abych se konečně od něj odprostila a začala novej život bez něj, protože to tak má asi bejt.


V poslední době se snažím přijít na to, co chci a co by mě dělalo šťastnou.
A přitom, když jsem s klukem, kterej mě "miluje", líbáme se, mazlíme se a děláme všechno na co máme zrovna chuť a já ho koušu do krku, vzdycham a jsem fakt šíleně nadržená, tak pak od něj odcházím a mam šílenou chuť napsat Tondovi ať se staví, že zopakujeme starý dobrý časy s autem.

Líbí se mi být volná a moct si dělat co chci, i když kousek mě zase touží mít někoho na stálo, někoho, kdo by mi dal hranice, co můžu a co ne.
Moc dobře ale vím, že bych to dlouho nevydržela, víš... mít pravidla a nemoct dělat, to co bych v danou chvíli moc udělat chtěla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Es. Es. | Web | 17. listopadu 2012 v 15:26 | Reagovat

Rozdvojená osobnost, nerozhodnost?

... přitom by občas jen stačilo aby těněkdo pohladil po vlasech a řekl, že všechno bude dobrý, jsi skvělá a poradil ti. Proč je takovejch tak málo...?

2 watchingskies watchingskies | Web | 19. listopadu 2012 v 23:23 | Reagovat

já utíkám do jinýho světa pořád. Mám svůj svět, svou planetu a nikoho do ní nepustím. Žij prostě tak, jak umíš, dělej co tě baví a netrap se nad věcma, který za to nestojí. Dokud jsi mladá, tak ti život moc pravidel nenapíše....;)

3 Počkej si. Počkej si. | Web | 20. listopadu 2012 v 16:13 | Reagovat

Oujé, mí rozdvojenou osobnost je skvělý. bůh ví kolik- kolik jich mám já.

Pche, ale ty pruhovanej svetr máš. Že je modrej... to je takovej detail. víš?

Jo, herák. Touha ho zkusit. Ale přitom fo toho nechtít spádnout. Imposible?

4 znavená. znavená. | Web | 25. listopadu 2012 v 21:39 | Reagovat

špeka si nedávej, je to hnus .. sxe! :D
theparanoid.sk ;)

5 es ef es ef | Web | 26. listopadu 2012 v 21:21 | Reagovat

je to hroznej pocit... když nevíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama