ztracená existence

2. srpna 2011 v 20:39 |  Výkřiky
Říkají ti abys nedoufala v zázraky.
A tak v ně nedoufáš.
Spoleháš na kamarády, protože jediný to
ti na světe připadá opravdový.
A pak když nemáš na koho spoléhat si
den co den lebedíš v depresích.
Kouříš možná hulíš abys od pravdy utekla.
Ale nikdy neutečeš...
před ničim.
Nesnaž se.
Je to zbytečný.


Vstala jsem a běžela na záchod.
Strčila si prst do krku, protože to samo od sebe nešlo.
A bylo mi snad ještě hůř než když jsem před dvouma měsíce zvracela krev.
Srdce mi bylo jako o závod a já myslela, že je konec.
A nejhorší bylo, že přesně takhle jsem si to představovala.

Chci řvát.
Někomu nakopat zadek.
Nebo si s někym prostě jenom popovídat.

Nahládnout do svojí budoucnosti.
Abych věděla jestli mě vůbec čeká něco dobrýho.
V tuhle chvíli bych řekla, že to spíš všechno pude ještě víc z kopce.
Nechci to takhle, ale nejde nic nědal.
Svojí hrdost nepřeperu.
Protože si nejsem jistá jestli jí vůbec přeprat chci.
V jednu chvíli jo a v tu druhou, třetí, čtvrtou už ne.

Nerada si lebedím v depresích, ale za tu dlouhou dobu, co je mám
jsem si stačila zvyknout, že tu semnou budou pořád,
protože už jsem takový povahy.
Vlastně nikdy nejsem spokojená.
Věcí si začnu vážit většinou až když je ztratim.
A jsem beznadějnej případ.
Ztracená existence.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ovca Ovca | Web | 2. srpna 2011 v 22:22 | Reagovat

Tiež by som chcela nahliadnuť do svojej ( a nielen svojej ) budúcnosti. Je to až také ťažké?

2 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 3. srpna 2011 v 23:05 | Reagovat

Tohle je... když pominu, jak je to depresivní, přijde mi to hodně zajímavé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama