nehodlam se měnit.

28. července 2011 v 21:19 |  Výkřiky
Jiskry všech barev.
Lítají ti okolo hlavy.
Břicho hrozně bolí.
Musíš ležet nebo se pozvracíš.
Tvoje cesty jsou zavřený.
NEmáš proč se bát.
nebo možná máš.
Já si nejsem jistá.


Miluj mě bez toho aniž bych se ti zdála být nechutná nebo divná.
Miluj mě i přesto, že kouřim a hulim.
Miluj mě i přesto jaká jsem.
Nechci pořád jenom sex aniž by mě to uspokojovalo i duševně.
Chci tě prostě mít celýho.
I duševně tě milovat.
Říct ti to.
A nestydět se nebo se cítit trapně.
Si to co chci, ale neumim se k tobě chovat jak by sis zasloužil.
Možná měl pravdu když tvrdil, že jsem sobecká...
že umim jenom brát, ale ne dávat.
K čertu s tim všim.
K čertu s tou bolestí.
Přidejte mi.
Naložte mi.
Já jsem já.
Pořád všem podobná a přesto odlišná.

Nenech mě takhle žít.
Nenech mě žít v tomhle svinstu.
S pocitem, že jsem špinavá.
S pocitem, že musim svoje nahý tělo houbou dřít do krve
aby to zmizelo.
Nenech mě si ubližovat.
Zastav mě.

Pohled na dveře stačí aby jsem si uvědomila, že je konec. Že dveře jsou zavřený a já je nemůžu otevřít. Nezáleží na tom jak moc chci. Záleží jen na tom, že musim jít dál. Můžu si chvilku pobrečet u těch zavřených dvěří. Mlátit do nich, ale už se nikdy neotevřou.

Otevřeně přiznávam, že jsem bisexuálka. Dokážu milovat holku stejně jako kluka, nezáleží na tom. Nezáleží na tom na jaké jsem pohlaví to přece může bejt každýmu ukradený, ale proč mam prostě obavy to nahlas říct. Vim proč... mam strach, že lidi který mam ráda se už na mě nebudou koukat jako se na mě koukali předtím. Že se jejich pohled na mě změní. Společnost by mě hned odsoudila. Táta by se to ze mě snažil vymlátit... máma by brečela a myslela si, že tim se to spravý. Ale tohle neni nemoc na kterou mi dají léky a já se s toho vyléčim. Tohle je vrozený. A já se mam ráda taková jaká jsem. Je mi jedno jestli ti to přijde nechutný nebo divný. Ale řekni... že teď se na mě díváš jinak než na začátku článku.

Omlouvam se...
že nejsem podle tvých představ.
Ale nehodlam se měnit.
Abych ti padla do oka.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Májuš Májuš | E-mail | Web | 28. července 2011 v 21:27 | Reagovat

waw, zajímavé ;)

2 Atze Atze | Web | 28. července 2011 v 21:30 | Reagovat

Neměň se, buď pořád svá. Je to to nejlepší, co můžeš udělat.
A za bisexualitu se nestyď, jsem na tom stejně.

3 PISTÁCIE PISTÁCIE | Web | 29. července 2011 v 18:44 | Reagovat

jsem na tom stejně. :)
taky se považuju za bisexuálku.ale opravdu. a hodnekrat uz sem to rekla nahlas.pred kamosema trebas.ale nejak se to neresilo. kamosi si mysleli ze si delam prdel a zasmali se a presli to.
ale, jako neni za co se stydet. jsme kazdy jaci jsme. a tak to proste je :)

4 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 31. července 2011 v 18:24 | Reagovat

Ano, taky se nechci měnit, jen je těžké čekat, když myslím, že on je tím pravým, aspoň pro tuhle chvíli...
Jinak: bisexualita není nemc, je to dar, že můžeš milovat všechny, to je přece krásné, ne něco za co se stydět, ne?:)

5 Nancy Nancy | Web | 1. srpna 2011 v 20:08 | Reagovat

Aj keď ťa teda vôbec nepoznám, pár tvojich článkov som si už prečítala. A vieš, po prečítaní článku sa na teba nepozerám inak. Vlastne to chápem, tak trochu. A tiež rozumiem, prečo to nechceš nikomu povedať... To ani nemusíš. Ale chcela som povedať, že to rozhodne nie je niečo, za čo by sa človek mal hambiť. :)

6 Ovca Ovca | Web | 2. srpna 2011 v 22:27 | Reagovat

"Miluj mě bez toho aniž bych se ti zdála být nechutná nebo divná."
Nehovorím teraz o tebe, ale áno, kiežby, kiežby.
Pripomínaš mi niekoho. Ale iba trochu.. Tá druhá nie je skutočná..

7 Ilma Ilma | Web | 21. února 2012 v 21:49 | Reagovat

Nevím, zda vícekrát, ale minimálně jednou jsi to už nahlas řekla. :)
Ne, dívám se na tebe pořád stejně, jako na začátku článku, jako předtím, než jsi to řekla nahlas.. vždyť na tom není nic za cose stydět. S tím člověk nic neudělá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama