... něco lepšího

1. září 2018 v 0:05
Vždycky jsem si přála jediný...
... bejt šťastná.
Místo toho věčně sbíram střepy svého života
a snažím se je pořád dokola lepit.
Ten obraz už je pěkně k hovnu.
Nic už přes ty spáry nevidím.

 

Sbohem.-

22. listopadu 2017 v 11:12 |  Výkřiky
Jak těžký je říct sbohem?
Asi moc těžký ne.


7 měsíců fuč

31. října 2017 v 11:46
7 měsíců v prdeli.
Tak hrozně to letí...
... trochu mě to děsí.

 


každej měsíc

6. března 2017 v 10:24 |  Výkřiky
Konečně jsem se sundala.
Vypnula a zkusila hodit reset, celýmu životu.


... starej režim ...

25. ledna 2017 v 12:19
Kdyby byla možnost, možná bych to celý vzdala.
Vykašlala se na všechno co "musím".
Život mi dal podpásovku.


hah

21. prosince 2016 v 10:43 |  Výkřiky
Bože, lidi jsou tak dementní.
A já směju.

Fakt skvělej začátek článku, ne?


Aby bylo aspoň jaro

5. prosince 2016 v 10:16 |  Výkřiky
Zapaluju si cígo a v hlavě plno hoven.
Hm, necelý čtyři hodiny spánku.
Čerstvá vyloženě.

Maturák byl divnej.
Zajimavý jak jsi sledoval jestli tam vůbec jsem.
Jsme už každej trochu jinde ne?
Já úplně, nemam zájem.


huba dřív mluví než mozek myslí

11. listopadu 2016 v 20:45
Kdybych tvrdila, jak je to vždycky super, tak hrozně bych kecala.
Občas je mi tak hrozně blbě a taky tak smutno...
... a až moc věcí líto.


Mezi náma.

24. října 2016 v 8:05 |  Výkřiky
Flašky. dudlík. plenky, hovínka, počůraný trika/tepláky.
Usínám za zvuků odsávačky.
Usínám s malým v posteli.
Tak krásně voní! Jako vanilka.


Stále 2v1

9. října 2016 v 13:14 |  Výkřiky
Tak už je tu ten očekávanej říjen.
A já jsem pořád 2v1.
2 dny do předpokládaného termínu porodu.
2 dny jsem úplně vyřízená a nesnesitelná sama sobě.


Kam dál